Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 15.05.2017 16:10:45 

Klokočůvek 2008

Klokočůvek 2008

                    Regionální sraz lehokol

 

 

 

A je to tady. Pátek 27.června se od odpoledne začínáme sjíždět do kempu u Maria skály v Klokočůvku

 

Maria skála je poutní místo, jemuž dala vznik a jméno, malá lesní svatyně, vzdálená několik kroků od hotelu. Celá scenérie svatyně živě připomíná nejslavnější mariánské poutní místo Lurdy. Tam se v roce 1858 zjevila Panna Maria ozářená nebeským světlem ve skále nad jeskyní, pod níž hučí horská řeka. A Panna Maria ve Skále? Není zde chrám, ba ani kaplička. Ve skalní rokli stojí na malém oltáříků socha Panny Marie. Příroda obklopila tichou svatyni zvláštním mystickým půvabem. Nad skálou šumí tmavý les, dole hučí mezi balvany řeka Odra“

 

Večer nás je dvanáct, jako měsíčků, jen Maruška stále chybí. Pochopitelně se intenzivně  diskutuje a jak jinak, než o lehokolech.

 

V sobotu se probouzíme do chladného rána a chystáme se na cestu. Někteří jen nasazují na leháče brašny, Céva dodělává Hance leháč, s tím, že ho bude muset ještě na cestě doladit.Luboš nás popohání, ať už vyjedem, protože v 11:00 máme být na Kružberku, kde máme domluvenou prohlídku hráze a cesta vskutku není jednoduchá.Původně jsme měli v plánu vyrazit v 8:00, a tak po cca půlhodinovém zdržení konečně vyrážíme proti proudu Odry. Kdo zná Oderské vrchy, tak ví, že na kole se tady jede pořád do kopce. Tedy vlastně i opačně, ale sjezd většinou trvá okamžik a opět se musí opřít do pedálů.Asi za hodinku se dostáváme k prvnímu brodu, který všichni úspěšně překonáváme. Zanedlouho následuje další, nevypadá tak dobře jako první, který byl vydlážděn betonovými panely. Dno je poseto spoustou větších a menších kamenů, přesto se někteří vydávají přes vodu na leháči. Né všichni však přebrodí suchou nohou. Ještě kousek a jsme na Hadince, odkud začínáme stoupat a později i tlačit. Prostě všechno se opravdu vyjet nedá a my jsme zde proto, abychom si užili, né dožili. O půl jedenácté jsme v Čermné a spěcháme dál, teď už nás opravdu honí čas, abychom byli na Kružberku včas.Tady nás opouští i Céva s Hankou, kteří jedou přímo na Vítkov. Na Kružberk dorážíme postupně během několika minut. Prohlídka s důkladným výkladem je opravdu zážitek, který každému doporučuji. Většina, né-li všichni jsme již vyhládli, tak nasedáme a jedeme kolem cvičné skály do vesnice, kde následně obědváme „Ve staré škole“. To jsem zvědav jak se nám bude šlapat do kopce po tomhle obědě. Ale i to úspěšně zvládáme a vzápětí sjíždíme do Jánských Koupelí, kde se dnes můžeme vykoupat jedině v Moravici. Z Jánských pokračujeme na Mokřinky, kde trošku bloudíme a přicházíme o další dva účastníky, kterým se nechtěně schováváme v lese. „No a když zkoušíte dojet někoho, kdo před váma nejede“, tak jsme se sešli až večer. Z Mokřinek se prudkým stoupáním lesem a zdoláním vyvraceného smrku dostáváme na asfaltku vedoucí přes Nové Zálužné do Radkova. Po projetí Radkova letíme serpentinami dolů do Podhradí. Jelikož nás čeká poslední dokopec, nabíráme síly v Penziónu Vikštejn. Konečně Vítkov. Kousek za nemocnicí čekáme až budeme všichni a jedeme nejdélší sjezd celého dne, asi 7 km asfaltky, téměř do Klokočůvku. Veškeré strasti dnešního dne jsou rázem zapomenuty. Příjemně unavení a plní nových zážitků sedíme večer před chatou a diskutujeme.

 

Je neděle ráno. Postupně se trousíme do umývárny a po snídani se chystáme k odjezdu. Nějak se nám do toho nechce. Škoda, že ty víkendy jsou tak krátké. Nevadí.

Luboší dík za příjemný víkend. 

Ahoj příště.                 Fotky z Klokočůvku http://klokocuvek.rajce.idnes.cz/

                                                                       : http://picasaweb.google.cz/lehosuchoj/RerionLnLehosrazKlokoVek2008


TOPlist